Zda páskem nebo měchačkou

26. února 2010 v 11:30 | Taras
Toto dilema můžete řešit ve svých sadistických komentářích o něco níže.

Komentáře

1 petr drápal | E-mail | 26. února 2010 v 11:47 | Reagovat

s tímto článkem máte samozřejmě pravdu, jen jaksi nezapadá do reálné situace. Dětí je málo a každá škola(kromě těch opravdu prestižních) je ráda, že vůbec naplní plánované stavy. A co žák, to přísun peněz z rozpočtu, proto zbavit se nějakého je až to úplně poslední řešení. Jedna známá má bohužel takového spratka doma. I když je mu už 18, tak je asi na třetím učňáku, docházka tak pod 10%, ale nikdy ho jeětě sami nevyrazili, vždycky odešel sám a rádi ho zase jinde vzali.

2 tarasz | 26. února 2010 v 11:53 | Reagovat

Samozřejmě, to závisí také na tom, jak silnou pozici ve vztahu k řediteli školy učitel má. Zbytečně vyhazovat jenom kvůli tomu, že je žák trochu zlobivej, nebo naopak trochu tupej, to je u budoucího řemeslníka jistě zbytečné. Ale pokud je ten návrh na vyloučení odůvodněný a rozumný, tak se mi nestalo, že bych neuspěl. A žák s docházkou 10 % na naší škole (a byla největší v kraji) prostě o Vánocích letěl, to vám zaručuju.

3 Dana | 26. února 2010 v 12:42 | Reagovat

Děti jsou obrazem svých rodičů. Holka se možná ze strachu "srovnala", ale jen navenek, uvnitř určitě ne. Rodiče by se měli zamyslet především nad sebou, co v jejich výchově způsobilo, že se dcera chová tak, jak se chová.

4 Libri | 26. února 2010 v 12:44 | Reagovat

KARMA. Jenže tato prostá, ale bohužel "politicky nekorektní" pravda naráží na pseudohumanismus a pseudopráva - prý lidská, ačkoli se mnohdy jedná spíše o zvěř.
dříve to vyřešila rákoska a dneska se na to vymýšlí bezzubé zákony, kterým nikdo nerozumí, nic neřeší a ani je nikdo nedodržuje.
problém vidím v morálním marasmu a rozvrácení tradičních rodinných hodnot, navyknutí lidí na chov místo aktivního usilování o vlastní osud. vždyť logicky by měli spratky srovnat rodiče, jenže jak si všichni zvykli (a bohužel spíše byli donuceni si zvyknout) za totáče odložit děti do jeslí, do školky, do školy,a dále s k tomu přidala kolektivní neodpovědnost - jestliže ani v práci většinou nikdo za nic neručil, lehce si na tento pohodlny alibismus každý zvykl. Ať se rozhlédnete kam chcete, z "demokratické" většiny sálá tento marasmus dál. vždyť i když zachráníte zraněné divoké zvíře, většinou bez pomoci po vypuštění do volné přírody zahyne. a holt my byli v kleci velmi velmi dlouho.

5 Vlasta Sázavská | E-mail | 26. února 2010 v 13:06 | Reagovat

Plně s vámi souhlasím.Dnes se jenom říká na co má žák nárok,ale mělo by se hodně důrazně ne říkat, ale řvát, jaké jsou povinosti žáků.To neslyším.Základ chování a vychovávání je v rodině.Myslím si, že tam to hodně vázne,tam je hlavní příčina. Dnes děti nesportují.Hlavně u sporu se vybije přebytečná energie,najdou se kamarádi.Mám tři syny a tohle je moje vlastní zkušenost. Slola má především učit,ne přebírat výchovu za rodinu.Na problémové žáky se musí tvdě. I když,kdo v době dospívání něco neproved? Ale nesmí to být sprosté , zlé,někomu ubližující. Myslíte, že dnešní žáci mají na chytrou recesi?

6 Petr | E-mail | 26. února 2010 v 13:12 | Reagovat

Když jsem si přečetl původní článek i Váš, musím s oběma souhlasit. Oba pohledy jsou reálné, záleží na to, z kajé strany se na to podíváme.Pokud trochu z tradičního české školství, pak s vámi souhlasím, že udělat si pořádek lze /jeden exemplární příklad pro všechny, oni se pak srovnají/. Pokud se na to podívám pohledem do amerického školství (ono je celkem jedno, ani v VB to není o moc lepší), tak pak to vypadá jak popsáno v původním příspěvku. Zájem a úrověń výuky žádná, kázeň také ne, prostě svoboda po americku. Už před léty jsem se obával, až k nám do školství dorazí tento "pseudohumanismus" - bude to u nás to samé. Jen ještě zbývá víc těch střelných zbraní a masakrů a už jsme na stejné úrovni.Je to také o tom, še školství ja tam diferencované, ti chytřejší, movitější se zájmem o vzdělání si zaplatí jiné školy, takže zde pak zbydou ti chudší, problémovější, o vzdělávání zájem nejevící. Tataž analogie je podle mne s gymnazii - ti trochu lepší se snaží odejít na tyto typy škol, zbytek je nezřídkakdy problémový. Bohužel však ani soukromá gymnázia nezaručují kvalitní výuku a výchovu, zde je to všechno jenom byznys a finance - jak si jinak vysvětlit, že žáci movitých tatíčku chodí do školy tak jednou týdně a to je ještě kantoři musí přemlouvat, aby nerušily těch pár, kdo o výuku má opravdu zájem. O špatných známkách a příp. vyhození ze školy nemůže být ani řeči - takto přísní kantoři se u pana ředitele se zlou potázali - přeci si nebudou vyhazovat své sponzory a chlebodárce. Nejsem pesimista a ni škarohlíd, nemyslím si, že dnešní mládež je špatná a o tolik horší než jsme byli my, ale vše je o sytému a prostředí, kolik se jim dovolí.Obdiv kolektivu a pocit nadřazenosti a bezmoci kantora je něco pro jejich ego. Mám pocit, že toto liberální školství jsme stále obdivovali a když už ho tu máme taky, najednou si s ním a žáky nevíme rady. A různé pseudohumanistické organizace, ministerstva typu Stehlíková, Kocáb tomu nijak nepomáhají, ba naopak.

7 Taras | 26. února 2010 v 14:22 | Reagovat

[3]: Ono není extra důležité, jestli se srovnala i vnitřně, důležité je, že se srovnala formálně a v téhle - byť i vynucené - disciplině a řádu přečkala nejhorší roky, ve kterých se z ní lehce mohla lehce stát ludra.

8 Taras | 26. února 2010 v 14:31 | Reagovat

[4]: souhlas v většinou, ale jedna připomínka: Aniž bych jakkoliv omlouval totáč, současný rozpad kázně u dětí školou povinných je možné pozorovat teprve tak od roku 1997,8. Učil jsem od roku 1993, a tehdy ještě byly děti celkem disciplinované, nebyla to ta dnešní hrůza. Domnívám se, že přes všechny totalitní amorálnosti (něco jiného je možné říkat doma, něco jiného ve škole a na veřejnosti) měla výchova řád, nastavené hranice slušnosti a přijatelného chování. Teprve po několika létech se to začalo hroutit, s příchodem špatných vzorů v reálu i na plátně a v počítači.

9 Taras | 26. února 2010 v 14:34 | Reagovat

[5]: - souhlas, rozlišit jestli se jedná o psychopatického jedince, který potřebuje zvláštní (a tvrdou) výchovu a kdy se ještě pořád jedná o mladickou nerozvážnost, to je umění a škola v tom často chybuje.

10 Taras | 26. února 2010 v 14:42 | Reagovat

[6]: - doplním vlastní poznatek: pokud mají pubescenti vytýčeny hranice možného a ještě rozumného chování, a překročení ohrady se trestá, byť i s určitou dávkou velkomyslnosti a porozumění, tak se v těch hranicích začnou chovat skoro mravně a cítí se bezpeční, spokojení. Ale musí cítit, že jsou to pravidla a tresty spravedlivé, nikoliv zákeřné a vůči nim až nenávistné.

Učil jsem i na soukromém gymplu, a nemohu s vašim příkrým hodnocením souhlasit. Problémový jedinec se tam také vyskytuje, ale v tom menším kolektivu, kde příkladem jdou a laťku určují ti nejlepší, tam se často srovnají. Navíc se škola víc snaží domluvit s rodiči, má na to prostor, který na státních gymnáziích často chybí.

11 Taras | 26. února 2010 v 14:45 | Reagovat

Obecně pak souhlasím s myšlenkou z jednoho komentáře, že ti mladí nejsou v jádru zlí, naopak. Ale jsou příšernš zpovykaní, mají špatné vzory, jeví známky nechutně stádního chování, které nenaráží na kritiku, divné v tak individualistické době. Ale nejdůležitější jsou vymahatelné normy chování s účinnými tresty při porušování.

12 onlooker | 26. února 2010 v 16:03 | Reagovat

Myslím, že k uvolnění mravů hodně přispěla i likvidace poškolních aktivit, bývaly gratis (tedy provoz platil stát a  instruktoři či cvičitelé to dělali zadarmo). Dnes jsme stát omezili (a omezujeme dál), takže za ty aktivity jednak musí rodiče platit, druhak jich příliš mnoho zaniklo. Jen co dětí prošlo naším radioklubem (učily se morzeovku, zaměřování s vysílačkou - závody Hon na ukrytou lišku - schovaný vysílač, mohly na klubovních stanicích vysílat)!
Sport? Jak vidím u známých, zájem sportovních jednot není na tom, aby si 40 dětí protáhlo těla, ale jen na tom, aby z těch 40 vybrali tři, které od mala zapřáhnou do vrcholového tréningu.
To všechno pak vede k poflakujícím se partičkám mladých, kde jeden hajzlik svede ostatní k ozkoušení drog, kradení (kdo něco dokáže ukradnou v sámošce - je frajer) atd.

13 tarasz | 26. února 2010 v 17:18 | Reagovat

Staré se zbouralo, nové nepostavilo. Na Západě sportovní aktivity jednak ufinancují rodiče, jednak jsou i komunální sportovní zařízení financována bohatými obcemi.
Uu nás se patrně čeká na obvyklou výmluvu: to zvládně dobročinnost a soukromí sponzoři. Prdlajz.

14 Bob | E-mail | 26. února 2010 v 19:27 | Reagovat

Skvělý článek. Učil jsem kdysi na učňáku jako externista a měl jsem velmi podobné dojmy a pocity jako vy.

16 onlooker | 26. února 2010 v 23:30 | Reagovat

Až žasnu, že někdo vysoko postavený přizná to co jsem napsal:
"Hráči, kteří udělali úspěchy na přelomu tisíciletí, vesměs začínali s hokejem kolem roku 1978 a vyrostli v jiném systému výchovy."

17 onlooker | 27. února 2010 v 13:09 | Reagovat

a tohle řekl Jágr, když přiletěl z Vancouveru:
„Buďme upřímní, komunisti sportu dávali dost. Ať už to byly hokejový školy, nebo výstroj a ledy zadarmo. Hráči, kteří hráli ligu, nebo za reprezentaci, se vraceli a trénovali. Mě například trénoval pan Kaberle, mistr světa. Teď ale nejsou trenéři tak dobře placený, dělají to dobrovolníci, dá se říct.“

A o to tady v debatě šlo, na podchycení mládeže se kašle.

18 Taras | 28. února 2010 v 7:52 | Reagovat

Ovšem tohle Jágrovi nebrání, aby dával miliony ODS, která společenský prospěch a společenskou morálku neuznává, jsou jen individuální zájmy a každej se musí postarat. Jak pravil Vladimír Iljič Říman.

19 hryhryhry | E-mail | 1. března 2010 v 11:43 | Reagovat

milý tarasi, ačkoliv všude dávám karmu-nejvíc za kocoura Kocoura, teď ne.
Vzpomínám na svých šestnáct let v osmašedesátým roce, na svoji lásku a na nenáviděné kantory i na nenáviděné špehování rodičů. Nic z mých pocitů se za tu dobu nezměnilo. Kdyby mi tenkrát kromě zničení první velké lásky ještě dali "na prdel" - tak by byl konec.
Vždyť mezigenerační spory jsou věčné a stříbrný vítr taky.

20 krista | 1. března 2010 v 11:47 | Reagovat

V polovině 90.let jsem zajišťovala vyplňování dotazníků v různých typech škol  bez přítomnosti pedagogů. Jednoznačně nejhorší zkušenosti mám z té doby ze soukromého gymnázia - hloupé dotazy, většinou pramenící z nepochopení otázky, rádoby vtipné poznámky. A nejlepší zkušenosti z učňáku - státního - budoucích automechaniků. Měla jsem strach, neboť nejsem pedagog, že je nezvládnu, ale opak byl pravdou. A ta zkušenost korespondovala s pocitem, který jsem měla z pedagogů, když jsem akci byla dojednávat.

21 Taras | 1. března 2010 v 12:17 | Reagovat

[19]: - první velké lásky, milý hryhryhry, nejsou nic jiného než šílená anarchie hormonů, zběsilá revoluce žláz, která nemá nic společného s láskou. Té dívčině nikdo nezakazoval, aby se zamilovávala, ale aby ve svých šestnácti létech řekla kam jde, přišla domů v rozumnou dobu a nebyla drzá a nevypínala mobil. Umíte si představit ten šílenej strach, kterej způsobila rodičům onu noc?

22 Taras | 1. března 2010 v 12:30 | Reagovat

[20]: Kristo, já na těchhle dvou typech škol učil, pár let. A, mám-li bejt upřímnej, tak více potíží jsem měl s některými kolegy a nadřízenými, s žáky v podstatě žádné. Na tom soukromém gymplu (v porovnání s učňákem) bylo mnohem větší procento žáků, kteří se o studium, vzdělání, přirozeně zajímali a chtěli se něco kvůli sobě i kvůli studijním výsledkům naučit, odhaduji to tak na 10 % na učňáku, 70 % na gymplu. (A nejlepší byli Vietnamci.) V chování bylo procento zlobivejch a těžko zvládnutelnějch prakticky stejné, na učňáku se ojediněle vyskytl psychopatický grázl.

Pro oba: když je vyvěšenej novej článek, tak doleji diskutovat jenom s upozorněním nahoře, málem jsem to přehlíd. A rákoska a švih!

23 Jakub Načeradský | E-mail | Web | 3. března 2010 v 1:19 | Reagovat

prosim koukněte na můj web, téma důležité pro každého člověka.
kdo nechce žít ve lži ať se koukne.

24 bara | 3. března 2010 v 18:39 | Reagovat

Z lišek nemusíš mít obavy. Kořkz jsou jim rovnocenným protivníkem a vzájemně si raděj vyhnou. To mi aspoň tvrdii v Londýně, když jsem na ulici potkala lišku zvíci aljašského psa a vznesla dotaz, jak se to snáší v zahradách s kočkama. Ty britský kočky jsou sice yhruba desetikilový, ae naše lišky zas zdaleka nejsou tak velké, jak ostrovní. Proporčně je to tam i tady stejné, takže by to mělo platit i u nás. Ani jsem neslyšela, že by liška napadla kočku. Ani kuna, která je zhruba stejně veká jak naše kočky s nima nesoupeří, kdysi mi bydlel kuňák s kocourem na půdě a žádné potíže s tím nebyly. Šelmy si vzájemně po krku nejdou.

25 jita | 11. března 2010 v 12:47 | Reagovat

[4]:No když beru jak to bylo za totáče a teď i když máma neměla moc času - otec dlouho marodil - a měla dvě zaměstnání, přesto jsme se sestrou znaly hranice chování. A nikdy jsme nedělaly to co děti dělají dnes. A to jsme venku lítaly celé odpoledne a bylo vše v pohodě. Dnes když jdu z práce děti venku nevidím - asi sedí doma u počítačů a píší si se spolužáky co bydlí ve vedlejším vchodě.
Pro rodiče - já se k počítači pořádně dostala až ve 20 a dnes se živím programováním. Myslím, že není nutné, aby vysedávaly u počítačů a byly omlouvané tím, že to potřebují, jinak se na trhu práce neuplatní.

26 jita | 11. března 2010 v 13:01 | Reagovat

[11]: Ano to je ono - stádní chování!!! Viz příklad: moje neteř(12) chodí do školy zmalovaná, oblečená, že vypadá na 18. Postavu na to má - měří skoro 170 a je pěkně žensky tvarovaná. A její matka, když na to v rozhovoru narazíme, řekne ony tak chodí všechny. Ale v té třídě, když tam sedí všichni žáci nikdy nebyla. To jí jen od dcera odpoví když oni to nosí všichni(všechny).
Mě v jejích letech by na takovou námitku řekli až se všichni půjdou utopit do rybníka, půjdeš taky a bylo po řečech typu všichni také... V mé výchově bylo i antistádní opatření a kde je v její. Do její výchovy nemohu mluvit, ale už teď si švagrová občas posteskne, že ta puberta je hrozná. Jinak neteř je asi postrach učitelů - dost na sebe upozorňuje oblékáním, malováním, je výrazná svou výškou a neumí mluvit potichu. Takže nosí poznámku za poznámkou, že vyrušuje. Měla i sníženou známku z chování a doma jí nedovedou zpacifikovat. Naopak jí věří,že si na ní všichni učitelé zasedli. Potom nepomůže nic. Spolu s její babičkou jsme se jí pokusili vysvětlit, že na sebe nemá zbytečně upozorňovat, že teda, když vyrušuje, musí umět látku lépe, než jedničkáři. Jenže ona se ani neumí učit - naučí se nazpaměť co potřebuje a potom to zase zapomene. Už ve třetí třídě jsem jí nad vlastivědou říkala - tohle jsou základy pro další předměty - budete to brát v českém jazyce, zeměpisu a dějepisu. Bylo to houby platné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.